Kristina Dufková: Loutky a emocionální realita dospívání

Režisérka, animátorka a výtvarnice Kristina Dufková, absolventka katedry animace na FAMU, vytváří emocionálně přístupné animované filmy pro děti a dospívající. Využívá stylizované, rukodělné světy k prozkoumávání zranitelnosti, odlišnosti, sebepřijetí a složitostí dospívání, přičemž se vyhýbá prvoplánovému moralizování.

Dufková na sebe poprvé upozornila svým absolventským kresleným filmem Usnula jsem (2008), který získal cenu za nejlepší český animovaný film na mezinárodním festivalu AniFest. Snímek inspirovaný starou mexickou legendou, který autorka popisuje jako „horor pro děti“, sleduje mladého hrdinu do říše mrtvých a kombinuje surrealistickou hravost s reflexí smrti a citového vnímání. Projekt byl později adaptován do knižní i divadelní podoby.

V následujícím desetiletí Dufková pracovala napříč formáty a technikami. Podílela se na celovečerním povídkovém filmu Fimfárum – Do třetice všeho dobrého 3D (2011), kde režírovala část Jak na Šumavě obři vyhynuli, a svůj hlas dále rozvíjela v televizních projektech Povídání o mamince a tatínkovi a Neříkej mi panda, jmenuji se Fanda. Tato díla stavěla do popředí témata, s nimiž se v dětské animaci setkáváme zřídka – poruchy řeči, rodinné napětí a tělesnou odlišnost – a spíše než didaktický přístup využívala vizuální vtip.

První samostatný celovečerní film Kristiny Dufkové – Život k sežrání (2024), který vznikl v produkci společnosti Barletta jako česko-slovensko-francouzská koprodukce – znamenal posun ke starším dětem a náctiletému publiku. Snímek měl premiéru v sekci Contrechamp na Mezinárodním festivalu animovaného filmu v Annecy, kde získal Cenu poroty, následně se promítal v Karlových Varech a později získal Českého lva, Cenu ECFA za nejlepší evropský dětský film a nominaci na Evropské filmové ceny. Film, natočený podle stejnojmenného knižního bestselleru Mikaëla Olliviera, je hmatatelným příběhem o dospívání obézního teenagera, který prožívá první lásku a řeší vztah k vlastnímu tělu. Kombinací expresivní stop-motion loutkové animace a malířské 2D animace mění tělesnost v emocionální jazyk a mísí humor, nadsázku a subjektivní fantazii do intimního portrétu dospívání. Mezinárodní prodej zajištěný společností Goodfellas zajistil distribuci po celé Evropě, v Japonsku a na Blízkém východě, což podpořilo rozsáhlé festivalové turné.

Dufková nyní vstupuje do nové produkční fáze s projekty, které rozšiřují její tematický záběr i technologický přístup. Její další celovečerní rodinný dobrodružný loutkový film O snech je v produkci společnosti Barletta jako česko-slovensko-polsko-francouzská koprodukce (Barletta, Novinski, Foliascope a WJTeam/Likaon) s podporou Státního fondu audiovize, Slovenského audiovizuálneho fondu, programu Kreativní Evropa MEDIA a České televize. Mezinárodní prodej má na starosti opět Goodfellas.

Snímek, na jehož scénáři se podílel Tomáš Holeček, sleduje dvě děti, Albínu a Vojtu, jejichž přání se plní nečekanými způsoby: uprchlý had se stane svérázným domácím mazlíčkem a ztracená starší žena nabídne Vojtovi možnost zažít rodinu, po které vždy toužil. Příběh se rozvíjí v dobrodružství o osamělosti, odlišnosti, předsudcích, přátelství a síle víry, určené především mladšímu publiku. O snech je koncipováno jako klasický stop-motion film, který však opouští tradiční postupy Dufkové a využívá pohyblivější kameru, expresivní design loutek, selektivní využití barevného 3D tisku, postprodukci s podporou AI a vizuální koncept postavený na symbolické dramaturgii barev, proměnlivých perspektivách a hudebním sboru vší. Produkce je naplánována na roky 2026 až 2028 s cílem dokončit film v roce 2029.

Souběžně s projektem O snech vyvíjí Dufková celovečerní adaptaci knihy Báry Dočkalové Kost, která získala Magnesiu Literu. Snímek určený dětem od 10 let sleduje chlapce, který ukradne kost z venkovského hrobu, což rozpoutá řetězec událostí, které ho přimějí konfrontovat místní tradice i vlastní rodinnou historii. V kontrastu s předchozí tvorbou Dufkové vykazuje tento projekt temnější, jemně hororový tón. Kombinuje pokročilé metody výroby, včetně barevného 3D tisku, s důrazem na atmosféru, materiálovou texturu a stylizaci přímo před kamerou. Očekává se, že produkce bude následovat po filmu O snech, s plánovaným začátkem v letech 2028 nebo 2029.

Kromě celovečerních filmů Dufková připravuje také stop-motion seriál pro nejmenší diváky, koncipovaný jako krátkometrážní formát s minimem dialogů, zjednodušeným designem loutek a jasnými mezinárodními ambicemi. Díky svému širokému rozptylu a plodné kreativitě Dufková zásadně přispívá k obnovené mezinárodní viditelnosti české animace, přičemž posouvá její tradici materiálového řemesla k psychologicky nuancovanějším a globálně srozumitelným příběhům pro děti a mládež.

Filip Pošivač: Animace dětství skrze loutky a představivost

Režisér a ilustrátor Filip Pošivač, absolvent pražské UMPRUM, se zapsal jako výrazný nový hlas evropské animace svým celovečerním debutem Tonda, Slávka a kouzelné světlo (2023), který mu vynesl Českého lva, slovenské Slnko v sieti a také Cenu poroty v Annecy. Jeho tvorba se pohybuje na průsečíku ilustrace a animace; vytváří emocionálně ukotvené příběhy pro děti, které využívají hmatatelné, rukodělné světy k objevování otázek identity, komunikace a sebepřijetí.

Předtím, než se plně oddal celovečerní filmové tvorbě, se Pošivač etabloval jako ilustrátor dětských knih. Uznání získal za knihu Kuba Tuba Tatubahn, která byla oceněna Zlatou stuhou a zařazena na čestnou listinu IBBY (Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu). Jeho ilustrace, často tvořené akvarelem nebo koláží, převádějí jemnovnímání dětství do rozsáhlých, občas surrealistických prostředí. Jako výtvarník se Pošivač podílel na loutkovém celovečerním filmu Malá z rybárny (2015) a působil jako hlavní výtvarník seriálu Mlsné medvědí příběhy, jehož vizuální identitu ztvárnil v duchu stylizované 2D ploškové animace. Jeho vlastní krátké filmy Až po uši v mechu a Živě z mechu představily přírodní mikrosvěty, v nichž minimální dialogy a hmatatelné prostředí vyjadřovaly emoční stavy prostřednictvím gest a textur.

Tento souběh zájmů vyústil v Pošivačův celovečerní loutkový debut Tonda, Slávka a kouzelné světlo, produkovaný českou společností nutprodukce a slovenskou nutprodukcií v koprodukci s maďarskou Filmfabriq StopMo s rozpočtem 1,45 milionu eur. Příběh se točí kolem Tondy, chlapce, jehož tělo svítí a který žije v izolaci pod dohledem úzkostlivých rodičů. Příchod nové kamarádky Slávky postupně rozšiřuje jeho svět i vnímání sebe samého.

Kombinací ručně vyrobených loutek, reálného svícení a prostorově uzavřených interiérů film zrcadlí psychologické stavy v materiální podobě a postupně otevírá své vizuální pole. Pošivač čerpá z českých loutkářských tradic, které adaptuje pro současné publikum, a světlo používá jako narativní prostředek i emocionální metaforu. Snímek je sice primárně určen dětem, ale díky tematickému zaměření na izolaci a komunikaci oslovuje více věkových skupin. Mezinárodní sales zajištěný společností LevelK zajistil distribuci na klíčových evropských trzích (včetně Německa, Francie a Španělska) a podpořil široké festivalové uvedení od Annecy po Tokio a následnou distribuci v kinech po celé Evropě a Latinské Americe.

Pošivač nyní vyvíjí dva celovečerní projekty zároveň, přičemž se rozvětvuje jak tematicky, tak technologicky. Jeho další projekt Axolotlové – produkovaný českou společností Bionaut v koprodukci s francouzskými Les Contes Modernes – je momentálně ve fázi vývoje a hledá další mezinárodní partnery. Příběh situovaný do znečištěného jezera sleduje mladého axolotla (druh obojživelníka), který po neshodách s otcem uteče z domova, což odstartuje dobrodružství poháněné environmentální nestabilitou a mezigeneračním konfliktem.

Film, zakořeněný v Pošivačově osobní zkušenosti s rodičovstvím, zkoumá obecné téma narušené komunikace v rodině, které rozšiřuje do ekologické metafory. Projekt koncipovaný jako hybridní „2.5D“ animace, která kombinuje 3D postavy a prostředí s 2D prvky pro větší expresivitu a detail, znamená pro režiséra odklon od čistého stop-motion, přičemž si zachovává důraz na emocionální nuance a vizuální stylizaci. Vývoj projektu podpořil program Kreativní Evropa MEDIA a české filmové fondy. Do produkce by měl jít v následujících dvou letech, přičemž premiéra se předpokládá v roce 2030.

Souběžně s Axolotly vyvíjí Pošivač projekt Fánek Hvězdoplavec, založený na knize Jany Šrámkové, která k němu napsala i scénář. Příběh sleduje chlapce, který vyrůstá bez otce a utíká do světa smyšlených výprav, jenž kontrastuje s jeho tichou domácí realitou. Tento stop-motion projekt, koncipovaný jako společensky ukotvenější příběh o dospívání než Pošivačova předchozí tvorba, cílí na o něco starší publikum. Snímek produkují společnosti nutprodukce a nutprodukcia, čímž se znovu scházejí klíčoví spolupracovníci filmu Tonda, Slávka a kouzelné světlo. V současné době probíhá vývoj scénáře, další financování se očekává v letech 2026–2027 a produkce je plánována po dokončení Axolotlů, na začátek třicátých let.

Vedle filmové tvorby Pošivač nadále působí jako autor a ilustrátor. Jeho chystaná kniha Manul sleduje samotářskou divokou kočku skrze volně navazující epizody čerpané z každodenního rodinného života, čímž rozvíjí tematické motivy z jeho filmových děl. Celkově lze jeho projekty vnímat jako tvorbu pohybující se mezi rukodělnou materiálností a hybridními produkčními modely, což Pošivače řadí do nové vlny české animace definované spojením formální kontinuity a technologického rozvoje.