Po řadě úspěšných prezentací z posledních let se česká animace vrací na festival v Annecy, který letos slaví své 50. výročí. Přiváží s sebou další důkazy o tom, že tento sektor zůstává umělecky plodný a strukturně rozmanitý. Letošní výběr poukazuje na několik určujících prvků: plynulý nástup nových talentů v těsném závěsu za přetrvávajícím významem produkce zaštítěné filmovými školami a televizí.

Česká přítomnost v Annecy v roce 2026 nespočívá ani tak v prezentaci jednotného estetického směru, jako spíše v mapování šíře scény, která prochází aktivním vývojem. Vybraná díla se pohybují napříč žánry, technikami i cílovými skupinami, přičemž kombinují řemeslné vizuální cítění s výraznou ochotou experimentovat s formou, tónem a rozsahem vyprávění.

Hmatatelné světy a neklidná představivost

Rodinné dobrodružství Tajemství džungle v režii Edmundse Jansonse a v koprodukci českého producenta Vladimíra Lhotáka ze společnosti Hausboot je inspirováno skutečným příběhem průzkumníka lotyšského původu Aleksandrse Laimeho a jeho rodiny. Film se odehrává koncem 50. let 20. století ve Venezuele a sleduje devítiletou Elisabeth. Její pátrání po pohřešovaném bratru ji zavede hluboko do deštného pralesa, kde narazí na mýtické stvoření, kterému musí pomoci vrátit se na vrchol stolové hory Tepui. Příběh se rozvíjí ve výrazně stylizovaném přírodním světě plném bujných říčních břehů, širých savan a vertikálních scenérií protkaných vodopády, kde se momenty tichého pozorování střídají s pasážemi plnými dobrodružství a objevů. Vizuální jazyk, který vtiskla lotyšská ilustrátorka Elīna Brasliņa, kombinuje ploškovou animaci s 2D digitálními technikami. Výsledkem je sice plošná, ale texturovaná estetika postavená na barevných blocích, jemných přechodech a expresivním designu postav.

Snímek Tajemství džungle, vybraný do sekce Annecy Presents, produkuje lotyšské studio Atom Art v koprodukci s polskými Letko a českou společností Hausboot, s dalším tvůrčím přispěním z Francie, Portugalska a Chile. Zatímco kreativní vedení filmu je ukotveno v Lotyšsku, český podíl je zásadní: části animace vznikaly v České republice, hudba se nahrávala v Praze a na české straně se realizovala také zvuková postprodukce. Film podpořený programem Kreativní Evropa MEDIA, Státním fondem audiovize, Národním filmovým centrem Lotyšska, Polským filmovým institutem a fondem Eurimages si ještě před svou světovou premiérou zajistil širokou síť předprodejů, mimo jiné do Francie, Německa, Španělska či Švédska. Mezinárodní sales má na starosti společnost Dandeloo.

Další mezinárodní koprodukcí vybranou do programu Annecy Presents je snímek Velrybí píseň v režii Rezy Memariho. Tento 3D animovaný celovečerní film vypráví příběh dospívajícího keporkaka Vincenta, osiřelého syna posledního velrybího zpěváka, jehož magická píseň kdysi chránila oceány. Vincent, zdrcený ztrátou rodičů, pochybuje o svých vlastních schopnostech. Když z tajícího ledovce unikne nestvůrný Leviatan a začne ohrožovat veškerý mořský život svým jedovatým inkoustem, musí Vincent najít svou vlastní píseň, aby tuto hrozbu zastavil.

Velrybí píseň vznikla v produkci Maite Woköck z německé produkční společnosti Telescope Animation v koprodukci s českým produkčním a postprodukčním studiem PFX a kanadskou společností La Boîte à Fanny. Snímek rovněž získal podporu od programu Kreativní voucher, Státního fondu audiovize, programu Kreativní Evropa – MEDIA, Německého spolkového filmového fondu, filmového fondu MOIN Hamburk Šlesvicko-Holštýnsko, Zmocněnce spolkové vlády pro kulturu a média (BKM), MFG Filmförderung Baden-Württemberg, Kuratoria mladého německého filmu, společnosti Telefilm Canada, Kanadského mediálního fondu a agentury SODEC. Mezinárodní prodej má na starosti společnost Global Constellation. Světová premiéra se uskutečnila v loňském roce na Mezinárodním filmovém festivalu SCHLiNGEL v Saské Kamenici.

Podobná logika mezinárodní spolupráce se propisuje i do krátkometrážní tvorby v podobě snímku Chci tě, nejnovějšího kraťasu švédské animátorky Anny Mantzaris. Ten na české straně koprodukoval Radim Procházka ze společnosti Kuli Film a byl vybrán do soutěže krátkých filmů. Snímek, koncipovaný jako série volně navazujících epizod zkoumajících emocionální křehkost a nenaplněné touhy v městském životě, navazuje na autorčin dlouhodobý zájem o odhalování disonance mezi společenským chováním a vnitřními impulsy. Česká stopa je pevně otisknuta v klíčových oblastech produkce: návrhy kostýmů pro loutky vedla Anna Gutová, pražská studia Anima a Atelier 22 pak zajišťovala výrobu dekorací a rekvizit. Významnou část animace realizovali Marek Jasaň a Jiří Krupička, kteří spolupracovali s lokálním štábem pod vedením kameramana Jakuba Halouska.

Zatímco Tajemství džungle i Chci tě vyzdvihují integraci české animace do mezinárodních produkčních řetězců, snímek Wildbait autorské dvojice Lee Oz a Eliška Oz, vybraný do sekce televizních a zakázkových filmů, ukazuje jiný, ale neméně výmluvný směr. Tento krátký film, vytvořený jako hudební videoklip pro tchajwanského umělce Oberku, se opírá o nespoutanou estetiku. Odehrává se v groteskním plastelínovém vesmíru, kde narativní soudržnost ustupuje asociativním, často absurdním obrazům a anarchické energii.

Z FAMU do Annecy

Vedle mezinárodní produkční stopy se česká animace i nadále prosazuje jako médium pro intimní příběhy vycházející z osobní zkušenosti, k čemuž výrazně přispívá domácí zázemí filmových škol. Annecy opětovně vyzdvihuje trvalou roli FAMU jako prostoru, kde se prolíná formální experiment s osobním vyjádřením. Krátkometrážní snímek Jamaicy Kindlové Křehce, vybraný do soutěže absolventských filmů, tuto trajektorii dokonale ilustruje. Film vznikl v produkci FAMU v koprodukci se společností BATCH film a Nadačním fondem FILMTALENT Zlín a čerpá ze skutečných vzpomínek na dětství, přičemž zobrazuje zdánlivě obyčejnou výchovu, do níž se postupně vkrádá napětí a skrytá hrozba.

Ústředním prvkem tohoto přístupu je autorky volba ruční uhlové animace. Zrnitá textura, rozmazané hrany a proměnlivé kontury převádějí dětské tělesné vnímání do vizuální formy. Interiéry jsou redukovány na strohá, téměř abstraktní prostředí – blikající televizor, ruka svírající hrnek, postava váhající ve dveřích – a vytvářejí psychologickou krajinu, v níž je pocit bezpečí pouze dočasný. Snímek zároveň odráží generační posun v tematickém zaměření. Zatímco starší česká animace se často spoléhala na alegorii nebo abstrakci, tento film se staví k prožité zkušenosti přímočařeji; svůj emocionální rejstřík ukotvuje v rozpoznatelné sociální realitě, přičemž si zachovává formální stylizaci.

Čapkovo dědictví a mytická hřiště

Jestliže se jedna linie české animace nadále rozvíjí skrze osobní, introspektivní tvorbu, druhá zůstává pevně spjata s dlouholetou tradicí vyprávění příběhů pro děti.

Snímek Andrey Szelesové En, ten, týky!, zařazený do soutěže pro mladé publikum v Annecy, je příkladem současného trendu směřujícího k vizuálně propracovanému a mezinárodně srozumitelnému vyprávění pro nejmladší diváky. Krátký film, který měl premiéru v soutěži krátkých filmů Generation Kplus na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, produkuje společnost Pure Shore v koprodukci s českým Cinepointem a slovenským ansze, za podpory Státního fondu audiovize, programu Kreativní Evropa MEDIA a fondu FILMTALENT Zlín. Příběh, koncipovaný jako řeckou mytologií inspirovaná bajka o dospívání, se odehrává ve stylizovaném vesmíru na hřišti v oblacích, které obývají děti bohů a monster.

Film je zcela bez dialogů a čerpá ze starověké ikonografie, minojských fresek, dekorativní keramiky a archaických ornamentů. Využívá hravou ručně kreslenou 2D estetiku zabydlenou hybridními postavami a symbolickými tvary. V jeho centru stojí Yios, chlapec poznamenaný nestálou „sluneční korunou“, kterou nedokáže ovládat. To, co začíná jako bajka o vyloučení, se postupně proměňuje v přijetí, čímž redefinuje odlišnost jako stav, kterému je třeba porozumět, nikoli jej potlačovat.

Podobný přístup zosobňuje seriál O pejskovi a kočičce v režii Barbory Dlouhé, vybraný do soutěže televizních a zakázkových filmů. Seriál z produkce České televize se vrací ke kanonickým příběhům Josefa Čapka a převádí jejich osobitou vizuální a vypravěčskou citlivost do moderní animované podoby. Adaptace balancuje věrnost původnímu materiálu se zjemnělou, zmodernizovanou estetikou, přičemž si zachovává jednoduchost a poetickou naivitu Čapkových kreseb. Spíše než revizionistické pojetí známého díla tak seriál uchovává jeho narativní i vizuální rozpoznatelnost a zároveň materiál přizpůsobuje současnému seriálovému sledování.