Odmítnutí domluveného sňatku

Režisérka Lenka Wimmerová připravuje historickou biografii s názvem Anežka, která byla původně koncipována jako celovečerní film, ale nakonec se rozšířila na dvoudílnou minisérii. Díky tomuto rozšíření nemuseli tvůrci příběh omezit pouze na Anežčino odmítnutí sňatku v zájmu zachování dynastie a získali tak větší prostor pro zachycení jejího osobního a duchovního vývoje.

Historická dramata se často zabývají osudy urozených žen, které se vzpíraly domluveným sňatkům. Takové rozhodnutí je však nakonec většinou přivedlo k jinému partnerovi nebo k soupeření o trůn. Anežka Česká si zvolila zcela jedinečnou cestu. Nešlo jí jen o odmítnutí jednoho muže ve prospěch druhého, ale naprosto zavrhla ideu, že manželství nebo mužská ochrana by měly určovat její budoucnost.  

Wimmerová nicméně upozorňuje, že Anežčina volba by neměla být vnímána jako projev individualismu v moderním smyslu. Anežka zůstala pevnou součástí společenských a církevních struktur své doby, ale našla způsob, jak zůstat věrná svým přesvědčením, aniž by přitom obětovala své svědomí či svobodu volby.

Scénáristka Tereza Brdečková (Jiří Trnka: Nalezený přítel, Bohéma) se ve spolupráci s vedoucí vývoje Dagmar Knöpfelovou odklonila od tradičních schémat životopisných filmů. K Anežce nepřistupuje jako ke světici, ale jako k mladé ženě, jejíž osobní cesta ji postupně proměnila v jednu z nejvýznamnějších osobností své doby. Brdečková vysvětlila záměr svého vypravěčského přístupu slovy: „Legenda praví, že Anežka byla patronkou, léčitelkou a zakladatelkou řeholních řádů. Naše Anežka je však mnohem víc: silná a moudrá žena, která se odmítla stát královským zbožím. Díky svému těžkému životu si uvědomila, na čem opravdu záleží: na sebeúctě, lásce k Bohu i lidem a na soudržnosti.“

Více než svatost

Kreativní producentka České televize Tereza Polachová uvedla, že tuto minisérii vidí jako spojení mezi silným zaměřením na hlavní postavu a moderním pojetím středověku: „Je to kombinace dvou rozměrů: osobního dramatu ženy, která hledá svou vlastní cestu, a moderní interpretace středověku z ženského pohledu. Tematicky se zabývá hodnotami, jako je lidský život, spravedlnost, rovnost pohlaví, soucit a odpovědnost, která s mocí souvisí.“

Příběh se svou strukturou záměrně vymyká stereotypům náboženské hagiografie. Tvůrčí tým přitom řešil nelehký úkol – dramatizovat život, který je zdokumentován pouze ve fragmentech, z nichž většinu tvoří legendy. Minisérie se soustředí na osobní cenu, kterou musela Anežka za svá rozhodnutí zaplatit, přičemž její okolí považovalo její odhodlání řídit se vlastním svědomím za nepochopitelné a dokonce nebezpečné. Dalším důležitým cílem tvůrců bylo překonat zaběhlý obraz středověku jako „temné doby“. 13. století v Čechách je v minisérii představeno jako období kulturního rozkvětu, úchvatné architektury a rostoucího významu v rámci Evropy.

Tvůrci v minisérii nepředstavují spiritualitu jen jako pasivní rozjímání nebo mystický únik. Přistupují k víře jako k aktivní síle. Ve vrcholném středověku (1000–1300 n. l.) neznamenal soucit pouhý emocionální podnět. Přinášel sebou závazek konat. K založení kláštera a nemocnice bylo nutné nejdříve se vypořádat s právními a církevními překážkami. Jen tak se mohlo přesvědčení proměnit v péči o druhé. 

Producentka Karla Stojáková ze společnosti Film Kolektiv zdůraznila současný význam tohoto příběhu: „Příběh Anežky je nadčasový a ztělesňuje hodnoty, které oslovují dnešní publikum – jako jsou rodina, přátelství a odvaha jít vlastní cestou. Anežka se vzdala svého privilegovaného postavení i osobního štěstí, aby pomohla ostatním. Její schopnost proměnit ztrátu v pozitivní čin je i pro dnešní svět velkou inspirací.

Nový pohled na národní ikonu

Ačkoli se nejedná o historické drama, projekt vyžadoval rozsáhlý výzkum, zahrnující studium středověkých listin, papežské korespondence a historických záznamů o františkánském hnutí. Tvůrčí tým zkoumal, jak dokázala mladá žena žijící ve 13. století najít odhodlání k prosazení svých cílů ve světě ovládaném královskými a církevními hierarchiemi.

Režisérka Lenka Wimmerová se po úspěchu s minisérií Božena (2021), oceněné Českým lvem, opět zaměřila na příběh ženy, která se významně zapsala do české historie. I když od sebe Boženu Němcovou a Anežku Českou dělí šest století a každá z nich zvolila jiný způsob, jak se postavit světu, Wimmerová obě vnímá jako osobnosti, které navzdory tlakům své doby zůstaly věrné svým hodnotám a přesvědčením. V minisérii Anežka nechce Wimmerová jen vzdát hold ikoně, chce také poukázat na vzácné vlastnosti vévodkyně, které ji přivedly k tak velkým rozhodnutím. 

Anežka Česká, která byla svatořečená papežem Janem Pavlem II. v listopadu 1989, pouhých pět dní před Sametovou revolucí, se stala symbolem, úzce spjatým s pádem komunismu a návratem demokracie. S ohledem na mezinárodní diváky, kteří možná nejsou s tímto pozadím obeznámeni, se minisérie těmito souvislostmi příliš nezabývá a soustředí se spíše na dvacetiletou ženu, která činila rozhodnutí v temnotě, aniž by tušila, jak se zapíše do dějin. 

Zobrazení středověkých Čech

Kameraman Martin Štrba (Šarlatán, Masaryk) se při vytváření filmového světa Anežky zaměřil na architektonickou monumentálnost a uzavřenost středověkých prostorů. Hrady, kláštery a historické interiéry jsou prezentovány jako živá prostředí, která utváří prožitky postav, stanovují jim hranice nebo nabízí příležitosti. Filmový architekt Petr Kunc (Vlny, Božena) dohlížel na vytvoření středověkého prostředí minisérie napříč exteriéry, studiovými kulisami i postprodukcí. „Naším cílem bylo evokovat svět 13. století,“ uvedla producentka Karla Stojáková. „To znamenalo kombinovat středověké lokality, které existovaly za Anežčina života, se studiovými interiéry. Městský ráz středověké Prahy pak dotvořila obrazová postprodukce.“

Ve spolupráci s historikem a teologem, profesorem Petrem Kubínem, specialistou na Anežku Českou, zasadil tvůrčí tým příběh do autentických dobových kulis. Pro zajištění historické věrnosti provedla kostýmní výtvarnice Katarína Štrbová Bieliková (Alma a Oskar, Šarlatán) podrobný výzkum středověkých textilií, liturgických oděvů a dobových artefaktů.

Důležitým faktorem bylo i obsazení držitelky Českého lva Elišky Křenkové (Úsvit) do titulní role. Její herecký výkon pevně ukotvuje příběh v Anežčiných citových prožitcích a kombinuje tichou odhodlanost s okamžiky hlubokých pochybností. Křenkovou doplňují čeští a slovenští herci: Barbora Bočková (Zátopek), Oskar Hes (Bratři), Viktor Zavadil (Úsvit), Marián Mitaš (Milovník, ne bojovník), Jan Kolařík (Chyby), Daniel Fischer (Hadí plyn), Václav Jiráček (Jan Žižka), Jaroslav Plesl (Toman) a Darija Pavlovičová (Perinbaba a dva světy). 

Mezinárodní koprodukce se odráží jak ve financování, tak v tvůrčím vedení, které sdružuje spolupracovníky z účastnických zemí, včetně slovenského kameramana Martina Štrby a kostýmní výtvarnice Kataríny Štrbové Bielikové. K tvůrčímu týmu se připojila i Dagmar Knöpfelová z Německa jako vedoucí vývoje, a polská střihačka Milenia Fiedlerová (Trace od Alisy Kovalenko a Marysie Nikitiuk).

Producenty filmu jsou Karla Stojáková a Pavel Berčík ze společnosti Film Kolektiv spolu s Terezou Polachovou a Alenou Müllerovou z České televize, Zuzanou Mistríkovou ze společnosti PubRes (Slovensko), Eike Goreczkou a Christophem Kukulou ze společnosti 42film (Německo) a Agnieszkou Kurzydłovou ze společnosti MD4 (Polsko). Seriál se natáčel na historických lokacích po celém Česku, mimo jiné v klášteře sv. Anežky v Praze, v bazilice sv. Prokopa v Třebíči a na hradech Cheb, Lipnice a Zvíkov. 

Dokončená minisérie, na jejíž realizaci se podílely programy KE MEDIA, pobídkový program SFA, Pražský audiovizuální fond a regionální fondy, by měla mít televizní a festivalovou premiéru koncem roku 2026.