Program Producers on the Move každoročně vybírá nastupující producenty a producentky, jejichž tvorba naznačuje jak mezinárodní potenciál, tak dlouhodobý význam pro filmový průmysl. Dagmar Sedláčková, absolventka filmových studií na Univerzitě Karlově a produkce na pražské FAMU, nastoupila v roce 2014 do společnosti MasterFilm, kde spolupracuje s Tomášem Michálkem a Jakubem Mahlerem. Přestože firma funguje jako společná produkční základna, každý z producentů má jasně vyhraněný autorský profil. Dramaturgie Sedláčkové se dlouhodobě soustředí na začínající filmaře a filmařky, často debutující nebo pracující na svém druhém filmu, a na projekty zaměřené na ženy či perspektivy formované různými formami vyloučení — společenského, institucionálního nebo ideologického.

Napříč tvorbou Sedláčkové se opakovaně objevuje zájem o jednotlivce pohybující se v podmínkách, které určují nebo omezují jejich schopnost jednat svobodně. Může jít o zdravotní postižení, institucionalizaci, válečné trauma nebo ideologické struktury. Její přístup však nelze redukovat pouze na témata samotná. Výběr projektů vychází z osobní afinity a tvůrčího souladu; upřednostňuje díla, kterým podle vlastních slov rozumí „zevnitř“. Její rozhodnutí jsou založena spíše na sdíleném směru a citlivosti než čistě na komerční logice či tržním potenciálu.

Dosud nejviditelnějším úspěchem Sedláčkové je film Karavan, debutový celovečerní snímek režisérky Zuzany Kirchnerové, který měl premiéru v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes v roce 2025 a následně získal Českého lva za nejlepší film. Od své premiéry film procestoval řadu mezinárodních festivalů a získal kinodistribuci napříč Evropou, včetně Itálie, Francie, Španělska a střední Evropy.

Schopnost jednat na hranici kontroly

Karavan vykazuje mnoho tematických i formálních tendencí charakteristických pro projekty Sedláčkové. Film zasazený do Itálie sleduje Ester, ženu vyčerpanou dlouholetou péčí o svého syna se zdravotním postižením. Cesta, která začíná jako dočasný únik, se postupně proměňuje v pokus znovu získat autonomii, touhu i identitu mimo nároky pečovatelské role. Film, inspirovaný osobní zkušeností režisérky, nepřistupuje k péči jako ke stabilní morální kategorii, ale jako ke stavu formujícímu subjektivitu a nutícímu Ester neustále vyjednávat hranici mezi odpovědností vůči druhým a odpovědností vůči sobě samé.

Zájem o životy formované pod tlakem prostupuje celou producentskou filmografií Sedláčkové. V dokumentu Dobrá smrt režiséra Tomáše Krupy je téma eutanazie nahlíženo perspektivou nevyléčitelně nemocné ženy usilující o kontrolu nad vlastní smrtí. Ve filmu Nebezpečný svět Rajka Dolečka režisérka Kristýna Bartošová zkoumá kontroverzní postavu pohybující se na hraně vědecké legitimity a v dokumentu Bratrství režiséra Francesca Montagnera, na němž Sedláčková působila jako koproducentka, určují generační dědictví a ideologické struktury životní trajektorie protagonistů.

Mezinárodní spolupráce Sedláčkové zasazují její témata do širšího geopolitického kontextu. Ve filmu Pohle motýla (r. Maksym Nakonechnyi), který měl premiéru v sekci Un Certain Regard, slouží zkušenost ukrajinské vojačky vracející se ze zajetí jako prostředek ke zkoumání traumatu a národní identity. To však neznamená, že by se tvorba Sedláčkové omezovala na jediný výrazový rejstřík. Projekty jako animovaný krátký film Fruits of Clouds nebo rodinná koprodukce Môj dedo spadol z Marsu ukazují její ochotu pracovat i s přístupnějšími či hybridními formami, aniž by opouštěla důraz na výrazné autorské hlasy.

Politika viditelnosti

Mezi projekty, které Sedláčková představuje v sekci Cannes Docs Showcase na filmovém trhu v Cannes, patří také dokumentární esej Sestry režisérky Tereza Bernátková, vznikající v česko-slovensko-francouzské koprodukci. Film vychází z archivního objevu: více než deseti hodin osmimilimetrového materiálu natočeného mezi 50. a 70. lety v československém ústavu pro dívky a ženy označované jako „mentálně postižené“. Záběry pořídila katolická řeholní sestra, která v komunitě žila, a materiál tak nabízí vzácnou perspektivu zevnitř uzavřeného prostředí.

Film Sestry nepřistupuje k archivu jako k neměnnému historickému záznamu, ale uvádí jej do dialogu se současností a vrací se na stejné místo, kde některé ženy zachycené na záběrech žijí dodnes. Film se pohybuje mezi archivními obrazy, institucionální dokumentací a současným pozorováním a postupně odhaluje podmínky, v nichž tyto ženy žily a byly činěny společensky neviditelnými. Zároveň klade důraz na etiku reprezentace: kdo se dívá, kdo je viděn a jak je samotná viditelnost konstruována.

Projekt vzniká pod hlavičkou MasterFilm ve spolupráci se slovenskou společností Kerekes Film a francouzskými koproducenty BACHIBOUZOUK a Les Poissons Volants. Film je aktuálně ve výrobě a dokončení je plánováno na rok 2027. Přestože vychází z konkrétní historické situace, tematizuje univerzální otázky sociální marginalizace, institucionalizace, péče a emancipace žen. Projekt je v Cannes prezentován za účelem dalšího rozvoje a financování, přičemž další podpora je hledána mimo jiné prostřednictvím Eurimages a evropských televizních vysílatelů.

Současně Sedláčková rozvíjí projekt The Sow, nový celovečerní film režisérky Terezy Nvotové, jejíž předchozí drama Otec zaznamenalo mezinárodní festivalovou distribuci. Projekt vzniká ve společnosti MasterFilm ve spolupráci se scenáristkou Klárou Vlasákovou, autorkou scénáře filmu Běžná selhání, a je koncipován jako český film s potenciálem mezinárodní koprodukce.

Od arthousu k seriálové tvorbě

Ačkoli byl profil Sedláčkové dosud formován především autorskými celovečerními filmy, v posledních letech rozšířila svou činnost také do seriálových formátů. Nejvýrazněji se to projevilo v true-crime dokumentární sérii Kauza Kramný režiséra Petra Hátleho pro platformu OnePlay. Pětidílný projekt se vrací k jednomu z nejmedializovanějších kriminálních případů novodobé české historie prostřednictvím výpovědí rodinných příslušníků, právních expertů i samotného obžalovaného. Namísto senzacechtivých postupů typických pro žánr série rekonstruuje případ skrze svědectví z první ruky a odborné perspektivy a zdůrazňuje protichůdné interpretace i vyšetřovací mezery, které nadále rozdělují veřejné mínění.

Na tuto zkušenost Sedláčková navazuje vývojem několika dalších seriálových projektů, které dále rozvíjejí její zájem o charakterově založené příběhy formované mocí a strukturálním tlakem. Její seriálové portfolio naznačuje snahu přenést stejný autorský a etický rámec, který definuje její celovečerní tvorbu, také do epizodických formátů.

Proměňující se podmínky filmového průmyslu

Vedle producentské činnosti je Sedláčková spolu s Julií Markovou Žáčkovou spoluzakladatelkou iniciativy Girls in Film Prague, která podporuje ženy, nebinární a trans profesionály v audiovizi a zároveň usiluje o strukturální změny v českém audiovizuálním sektoru. Pražská pobočka, vzniklá jako součást širší mezinárodní sítě, funguje již osm let na neformální dobrovolnické bázi.

V počáteční fázi se iniciativa soustředila především na pojmenování strukturálních nerovností ve filmovém průmyslu a na motivaci institucí, aby se jimi zabývaly systematičtěji. To vedlo k postupnému posunu směrem ke sběru dat a hlubšímu porozumění genderovému zastoupení v klíčových tvůrčích profesích. Jakmile se tyto nerovnosti začaly více veřejně reflektovat, iniciativa se zaměřila na konkrétnější formy podpory.

Mezi její současné aktivity patří rozvoj mentoringových programů propojujících začínající filmaře a filmařky s profesionálním prostředím, usnadňování přístupu k profesním sítím a hledání cílených mechanismů financování projektů v rané fázi vývoje — tedy podpora stejných typů hlasů, s nimiž Sedláčková pracuje i ve své producentské činnosti. Zároveň iniciativa nadále funguje jako platforma pro dialog, propagaci a networking a zachovává si svou roli při utváření oborové debaty i při vytváření nástrojů pro praktické odstraňování strukturálních bariér.